KVO
CRP
C-reaktivní protein (CRP) je indikátorem systémového zánětlivého procesu v organizmu. Je syntetizován v játrech pod vlivem tzv. interleukinů, produkovaných leukocyty při infekčním (především bakteriálním) nebo jiném zánětlivém procesu.
Za fyziologických okolností je hladina CRP velmi nízká (do 1 mg/l).
Zvýšená hladina v hodnotách desítek (ale i přes 100) mg/l je typická pro infekční a zánětlivá onemocnění (především bakteriální infekce) a využívá se pro potvrzení diagnózy a pro monitorování průběhu léčby těchto chorob. Naproti tomu velmi mírně zvýšená hladina CRP v hodnotách do 10 mg/l může být podle současných znalostí jedním z ukazatelů rizika rozvoje komplikací aterosklerózy.
Ateroskleróza je charakterizována mimo jiné tím, že je provázena chronickým (řadu let či desetiletí) trvajícím zánětlivým (neinfekčním) procesem v cévní stěně. Tento zánět je zřejmě vyvoláván zvýšeným vstupem částic LDL (lipoproteiny o nízké hustotě, nesoucí v krvi tzv. LDL-cholesterol), do cévní stěny. Zvýšená hladina LDL-cholesterolu tak aktivuje a udržuje proces aterosklerózy.
Aktivita tohoto procesu se může v průběhu života měnit a např. při snížení LDL-cholesterolu zánět ustupuje a hladina CRP klesá.
Velké epidemiologické studie prokázaly, že se zvyšující se hladinou CRP v rozmezí asi 4-10 mg/l se u osob s aterosklerózou zvyšuje riziko cévních komplikací (především riziko srdečního infarktu) a zařazení CRP k ostatním rizikovým faktorům tak může zpřesnit odhad rizika těchto komplikací.
Intervenční studie prokázaly, že snížení cholesterolu (např. podáváním léků, změnou životního stylu) vede nejen k poklesu rizika kardiovaskulárních komplikací, ale i ke snížení CRP.
Mohlo by se proto zdát, že vyšetření CRP by bylo vhodné provádět u všech osob, ohrožených kardiovaskulárními onemocněními. Využití CRP v této indikaci má ale také řadu úskalí.
Je totiž třeba rozlišovat mezi statistickým hodnocením CRP ve velkých populačních studiích na tisících či desetitisících osob a individuálním hodnocením téhož parametru u konkrétního pacienta.
V populačních studiích je výsledek po statistickém zpracování vztažen na „ideálního průměrného pacienta“, taktového má však lékař před sebou v ambulanci málokdy. Každý pacient je jiný a individuální hodnocení hladiny CRP ve vztahu ke kardiovaskulárním onemocněním může být někdy i zavádějící.
Nález mírně zvýšené hladina CRP totiž ještě neznamená, že jeho příčinou je aterosklerotický proces v cévní stěně. Příčinou může být jiný chronicky probíhající zánětlivý proces v organizmu (chronická onemocnění střevní, plicní, atd.), stejně tak může jít o počáteční nebo končící akutní onemocnění, kdy hladina CRP právě dosáhla hodnoty v rozmezí 1-10 mg/l. Navíc mírně zvýšená hladina CRP byla prokázána u řady dalších stavů, např. kuřáctví, diabetes mellitus, obezity a další.
Pokud bychom chtěli mít vysokou pravděpodobnost, že naměřená hodnota CRP 1-10 mg/l má u konkrétního pacienta vztah ke kardiovaskulárním onemocněním, bylo by nutné dodržet alespoň dvě zásady:
- vyšetření CRP provést opakovaně v průběhu několika týdnů či
měsíců, přičemž jeho hodnota musí zůstat bez významnějších
změn (v rozmezí do 10 mg/l)
- vyloučit přítomnost jiných chronicky probíhajících
onemocnění, o kterých pacient nemusí vědět.
Otázkou také je, zda stanovení CRP je přínosem u stavů, které samy o sobě zvyšují CRP - diabetes, obezita, kouření. Tyto osoby jsou samozřejmě ve zvýšeném riziku kardiovaskulárních komplikací, ale pro zlepšení jejich prognózy není důležité stanovení CRP, ale intervence těchto rizikových faktorů.