LIKVOROLOGIE

Koncentrace "celkové bílkoviny" v likvoru

Jedná se o tradiční likvorový parametr, který nechybí snad 

v žádném schématu vyšetření likvoru. Jenomže interpretace získaných výsledků nemusí být vždy tak jednoznačná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Základní představa je obvykle taková, že zvyšující se koncentrace „celkové bílkoviny“ v likvoru koreluje 

s úrovní postižení CNS. Má to svojí racionální podstatu. Řada patologických procesů v CNS je příčinou či následkem zánětlivých změn promítajících se do složení likvoru. Pokud má zánětlivá odpověď v CNS proběhnout plnohodnotně, pak za přítomnosti dostatečného množství příslušných buněčných a také humorálních složek imunitního systému, tzn. imunoglobulinů, proteinů akutní fáze, složek komplementu, inhibitorů proteináz, antioxidantů atd. Všechno to jsou proteiny a jejich zvýšený přísun do CNS či intrathekální produkce při chystajícím se nebo probíhajícím zánětu 

v CNS vede ke zvýšení koncentrace „celkové bílkoviny“ v likvoru. Takový nález lze popsat jako zvýšenou permeabilitu hematolikvorové bariery. S takto prokazatelným zvýšením permeability hematolikvorové bariery se většinou nesetkáváme 

u mírných zánětlivých postižení CNS a poměrně raritně též 

v případech daleko intenzivnějších zánětů serosního či dokonce purulentního charakteru. Naproti tomu často registrujeme projevy zvýšené permeability hematolikvorové bariery v případech periferně, resp. systémově, probíhajících postižení od pouhých iritačních změn v likvorovém kompartmentu až po polyneuropatie různé příčiny, aniž by byl onemocněním zasažen samotný CNS.

Často i velice výrazné zvýšení koncentrace „celkové bílkoviny“ 

v likvoru pak může být následkem poruchy jeho cirkulace a komprese v likvorových cestách rozmanitých příčin.

Přes zmíněné komplikace zůstává koncentrace „celkové bílkoviny“ 

v likvoru důležitým parametrem pro podporu diagnostiky postižení PNS i CNS. Interpretovat bychom jej ale měli velice uvážlivě pouze 

v kontextu s výsledky vyšetření dalších likvorových parametrů 

a s přihlédnutím k věku pacienta, ke způsobu odběru likvoru, 

k postižení CNS, k periferní přítomnosti patologického procesu či systémového postižení a k případné obstrukci v likvorových cestách.