PANKREATITIDA








Amyláza


Amyláza: aktivita pankreatické amylázy se zvyšuje již po asi 3 hodinách od vzniku akutní pankreatitidy a dosahuje většinou více než 5 x vyšších hodnot než je horní fysiologická hranice. 

Amyláza má krátký biologický poločas, takže se může při nekomplikovaném průběhu akutní pankreatitidy vracet její hodnota k normě již po 3-4 dnech. Protože má amyláza malou molekulu,  prochází do moče, kde lze prokázat její zvýšenou aktivitu o několik hodin později než v séru (s maximem opožděným oproti séru až o několik dní). 

Zvýšená aktivita amylázy v séru/moči však může být přítomna i při jiných onemocnění pankreatu i onemocnění mimopankreatických orgánů a pouhé zvýšení aktivity amylázy samo o sobě proto pro diagnózu akutní pankreatitidy nestačí. Zvýšení amylázy v krvi bývá přítomno také při renální insuficienci. Kromě toho, amyláza je fysiologicky přítomna i v jiných tkáních než je pankreas, většinou však v (o několik řádů) nižších koncentracích. Výjimkou jsou slinné žlázy a některé nádory. 

Vysoká aktivita alfa-amylázy v krvi bývá proto přítomna i při některých onemocněních slinných žláz, zde je však samozřejmě jiná klinická symptomatologie. 

Dalším příkladem, kdy může být hladina amylázy zvýšena, je tzv. makroamylazémie, kdy jsou v krvi přítomny komplexy alfa-amylázy s imunoglobuliny či glykoproteiny; ty však nemohou být vylučovány do moče, takže aktivita amylázy v moči je v tomto případě nízká. Pro zvýšení specifity stanovení aktivity amylázy a odlišení některých jiných příčin hyperamylazémie je někdy užitečné stanovení pankreatického izoenzymu alfa-amylázy. 

Důležitější než stanovení pankreatického isoenzymu je ale vždy hodnocení výsledku stanovení amylázy ve vztahu ke klinickému stavu a k anamnéze nemocného.