LIKVOROLOGIE

Likvorologie

Vyšetřování krve je zpravidla velmi komplikované, neboť se do jejího složení promítá fungování prakticky všech orgánových systémů lidského těla. Východiskem z této situace může být detailnější pohled do místa postižení, „blíže k nemoci“, do patologicky pozměněné tkáně. Naše pozornost se tak může přenést na tkáňovou tekutinu, nebo častěji, na rezervoár extravaskulární tekutiny existující permanentně či vzniklý de novo v souvislosti s chorobou. Takovým permanentně existujícím rezervoárem extravaskulární tekutiny je také kompartment komunikující s centrálním nervovým systémem (CNS) a tekutinou, která jej vyplňuje, je likvor. Od likvoru očekáváme informace o stavu CNS. Otázkou pak zůstává, jak je co nejefektivněji získat. Přijměme tedy představu, že CNS je permanentně vystaven působení vnějších a vnitřních faktorů, které by mohly vést k porušení jeho integrity. Proti těmto tendencím působí především imunitní systém, a pokud intenzita jeho odpovědi překročí určitou úroveň, hovoříme o zánětu. Zánětlivý proces v CNS se pak zpravidla promítá do složení likvoru, což skýtá možnost likvor analyzovat, zánětlivý proces detekovat a určit jeho charakter. Správné určení charakteru zánětlivého procesu v CNS totiž může zásadním způsobem usnadnit pátrání po příčině, která postižení CNS vyvolala.